LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to boží, rozhodně nejlepší akční film od Strážců Galaxie. A že to v podstatě nemá děj? To vůbec nevadí, protože mě tento blockbuster přikoval do sedačky. Když se po dvou hodinách objevily závěrečné titulky, hladově jsem očekával další nášup. To se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. A v čem je to tak dobré? V detailech. V prostředí. V akčních scénách. A hlavně pak ve vizuálu.
Jednotlivé scény vypadají jako fotografie od Jana Saudka, které obživly v postapokalyptickém světě. Modrá noc se žlutooranžovým světlem. Dech beroucí pouštní scény, kde každé zrníčko prachu má své místo. Do toho připočtěte naprosto šílené masky a ty nejbizarnější figury. I ti, kteří jsou na scéně jen krátce, vás zajímají. Chcete se o nich dozvědět víc, i když se na scéně jen mihnou. Jaký byl jejich osud? Nový Šílený Max dokáže vzbudit zájem.
Už jen ten kytarista. Na tuto postavu bych se dokázal dívat hodinu a klidně bych si o ní přečetl knihu. Představte si poušť, kterou se prohání horda zlořádů v apokalyptických vozech od sporťáků po monster truck. Na čele pelotonu jede náklaďák obsypaný reprosoustavami, kterému šéfuje mutant s kytarovým plamenometem hrající soundtrack k filmu. Deviantní syn Devina Townsenda a Fredrika Thordendala chrlící riffy a oheň. RAMMSTEIN blednou závistí. To prostě chcete! Vedle něj jede obrovský truck plný válečných bubnů. Vlastně vás ani moc nezajímá, kam jedete a proč. Důležité je hltat po plných doušcích ty vypiplané vize zničeného světa.
Akční scény jsou přehledné i ve 3D a jsou úžasné. V nedávno recenzovaných Avengers 2 se možná vytrhla část kontinentu, vznesla se do výšky a sekundovaly tomu stovky robotů. Zde se ve své podstatě jen honí auta po poušti. Ale i tak vás akční scény Šíleného Maxe budou zajímat víc. Jsou esteticky vymazlené. Jakoby opravdovější a méně digitální. Scéna, kdy kolona vjíždí do obrovské pouštní elektrické bouře, vám nedovolí ani dýchat. Zapomenete v klidu na to, jak funguje fyzika. Odpustíte absenci děje.
Miller se vás nesnaží opít digitálními orgiemi. Nepodbízí se. Chce vás prostě jen nakopat do koulí. Hypnotizuje vás světem, který vytvořil a do kterého vás nechává nakouknout jen klíčovou dírkou.
Jediná hluchá scéna se nachází téměř přesně uprostřed, kde si postavy asi 5 minut povídají a nic kolem nich nevybuchuje. Nikdo neumírá. Jazyk filmu je triviální. Nerozvité věty sloužící k tomu základnímu dorozumění. Žádný vývoj charakterů ani herecké umění. Elegance je v jednoduchosti. Poezie je v brutalitě. Když si přikovete k autu člověka, ze kterého čerpáte krev. Když si z lidských lebek uděláte schovku na pistoli. Když při bestiální jízdě porodíte mrtvé dítě. Když si ke kytaře přiděláte plamenomet. Pak je to přesně ono.
George Miller natočil jednoznačně nejlepší díl série. Skvěle vyváženou změť barev, akce, perverzních charakterů, oleje, krve, písku a toho nejlepšího, co nám postapokalyptický svět dokázal kdy nabídnout. Ať zkusí příště zfilmovat herní klasiku Fallout!
Když se po dvou hodinách objevily závěrečné titulky, chtěl jsem víc. To se mi nestalo už hodně dlouho.
9 / 10
Stopáž: 120 min
Mad Max: Fury Road
[Austrálie / USA 2015]
Režie: George Miller
Scénář: George Miller, Nick Lathouris, Brendan McCarthy
Kamera: John Seale
Hudba: Junkie XL
Hrají: Tom Hardy, Nicholas Hoult, Charlize Theron, Hugh Keays-Byrne, Rosie Huntington-Whiteley, Zoë Kravitz, Riley Keough, Josh Helman, Nathan Jones, Megan Gale, Angus Sampson, Abbey Lee, John Howard, Courtney Eaton
Premiéra v ČR/SR:
14.05.2015
Pozerať nového Mad Maxa je ako otvoriť si sám fľašu dačoho tvrdého a poriadne sa bez slova opiť. Možno sa človek aj trochu zasmeje a zabaví, ale nakoniec je z toho len riadny bolehlav.
Áno, natočené je to úžasne. Áno, fantáziu majú tvorcovia tiež výbornú. Áno, existujú aj filmy, ktoré sa nehrajú na žiadne umenie, na žiadne postavy a ani na žiaden dej. No na rozdiel od takého 300 je Mad Max: Fury Road absolútne samoúčelný a nudný.
Dobrý akční film, ale škoda, že se tam snažili na sílu narvat nějaký příběh. Přesně tam tomu padal řetěz. Kdyby to bylo 90 minut bezdůvodně vybuchujících aut, bylo to absolutorium.
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.